Jedná se o léčbu kořenových kanálků, která má pro další osud a celkové ošetření zubu velký význam. K tomuto ošetření přistupujeme u komplikací zubního kazu, jako je zánět v zubu a u odumření zubní dřeně vlivem úderu či nárazu (léčba poúrazových komplikací). Slouží k uchování nevitálního (mrtvého) zubu v dutině ústní, a to bez omezení jeho funkce.
Samotné ošetření spočívá v důkladném pročištění kořenových kanálků (odstranění nežádoucí odumřelé dřeně) a v jejich hermetickém zaplnění. Jen takto utěsněný kanálek zabrání dalšímu průniku baktérií ze zubu do kosti, a tedy vzniku komplikací jako je zánět v kosti v oblasti špičky kořene zubu (všeobecně známý pod pojmem váček) a dalším závažným stavům jako jsou cysty či přetrvávající bolesti.
Dlouhodobý úspěch endodoncie je tak zajištěn jestliže:
- kořenový kanálek je zbaven co nejdokonaleji všech nežádoucích látek, a to především mechanickým opracováním vnitřních stěn
- kanálek je trojrozměrně hermeticky zaplněn materiálem zajištujícím těsnost v celém jeho průběhu
- zub je po zaplnění kořenových kanálků adekvátně ošetřen umělou korunkou, kompozitní dostavbou, apod.
Takto ošetřený zub může svému nositeli sloužit po celý zbytek života. Dříve se předpokládalo, že zubovina mrtvého zubu má ve srovnání se zubovinou vitálního (živého) zubu menší pevnost. Měřením však tyto domněnky nebyly potvrzeny, vyšší výskyt fraktur (prasknutí) nevitálních (mrtvých) zubů padá patrně na vrub nedostatečnému či chybnému ošetření, které navazuje na léčbu kanálků, a to jsou rekonstrukce korunkové části zubu (postendodontické ošetření).
Jedná se o ošetření, které je pro pacienta v úvodu málo viditelné, ale pro dlouhodobou životnost plomby, popřípadě korunky má nenahraditelnou hodnotu. Každý neživý zub, i když je osazen krásnou a přesně zhotovenou korunkou, ale se špatně ošetřenými kanálky je potencionálním problémem do budoucna. Takový zub se komplikuje bolestí, otokem a musí se nezřídka vytáhnout, i když jeho kurunka vypadá dokonale. Je nutné si současně uvědomit, že pokud se vytažený zub nenahradí implantátem nebo můstkem dochází k dalším problémům (sklánění sousedních zubů do mezery, zuby z protilehlé čelisti mohou vycestovat do této mezery a v extrémních případech se mohou dotknout i dásně tam, kde byl zub vytažen).